Dáma v soukromí roku 1937

Rok poznamenaný úmrtím prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, ale život společnosti se zastavit nemohl, musel jít dál. Voskovec s Werichem se prezentovali v Osvobozeném divadle premiérou hry Těžká Barbora, premiér Hodža oznámil už v lednovém rozhlasovém projevu rozhodnutí vlády o zahájení budování pražského metra, Karel Čapek vydal Bílou nemoc, režisér Otakar Vávra natočil s Hugo Haasem film Velbloud uchem jehly, Velkou pardubickou vyhrála poprvé žena Lata Brandisová na koni Norma. A jsme „oslím můstkem" u ženy. Moje babička říkala: Když do pekla, tak na pořádném koni! Tak se rovnou podíváme dámám pod sukně a do postelí.

Vzhled prádla

I pro „obyčejnou“ ženu platilo, že dokonalé prádlo je základem elegance. Třicátá léta byla obdobím velkých změn v materiálech a barvách, bílé prádlo bylo na rychlém ústupu, skříním dam vévodilo prádélko všech sytých pastelových barev v kombinaci většinou s béžovou krajkou. Noční košile byly tak elegantní, že se snadno daly splést s malými večerními šaty. Většinou byly šity z laváblu či krepdešínu, zdobené výšivkou a krajkami. Prádlo bylo možné zakoupit v obchodním domě, dát si ho ušít v salónu, nebo spíchnout doma na šicím stroji. Pro tento případ posloužila celá řada časopisů formou nejen dobrých tipů, ale i velmi nápaditých střihů. K realizaci pak sloužil velký výběr obchodů s šicími prostředky, které byly plné galanterního zboží, jež sloužilo k výrobě a ozdobě prádla. Ať už šlo o různé vsadky, vycpávky, knoflíčky, gumy, háčky, stuhy apod. Ve většině domácností byl důležitou součástí vybavení šicí stroj. Nápady se čerpaly z řady tuzemských i zahraničních módních časopisů s kresbami či snímky z prezentačních přehlídek, většinou francouzských.  Nejpopulárnějším byl střihový časopis „Vkus“, či učebnice střihů Norma, Minerva apod.  Takovým dobrým a osvědčeným tipem pro paní a dívky byl vždy časopis Eva, který v srpnu 1937 přinesl velmi odvážné snímky dam, které doslova odkrývají své soukromí v průhledné košilce či kombiné. 

Móda a film

Móda a film se navzájem vždy ovlivňovaly. Americký návrhář 30. let Adrien navrhoval toalety filmovým hvězdám a tvrdil, že kdyby nebylo jich, nikdo by neznal Adriena. Nejen v jeho toaletách se filmové hvězdy předváděly na filmovém plátně, ale i v šatech denního charakteru, sportovních a samozřejmě také v prádle či „nedbalkách“. V 30. letech si filmové hvězdy většinou pořizovaly ošacení i prádlo ze své kapsy. Jen ve výjimečných případech to bylo záležitostí produkce filmu. Při erotických scénách byly cudně ukryty do kombiné, maximálně v podprsence a nohavičkových kalhotkách. Často byly viděny v tzv. nedbalkách  - nedbalém ranním oblečení, přes který byl přehozen župánek nebo malá pelerina přes ramena. Na filmových plátnech byly však viděny populární herečky i v prádélku velmi odvážném. Známá je scéna z filmu Lelíček ve službách Sherloka Holmesa, kdy ve skutečných rozpacích se Vlasta Burian sklání nad vnadami Lídy Baarové, ukrytými v průhledné noční košilce. A košilka byla natolik půvabná, že málem způsobila rozvod u Burianů. 

Film a móda se vždy silně ovlivňovaly. Ještě nikdo nedokázal odpovědět jednoznačně na otázku kdo koho víc. 

Filmové hvězdy v prádle

Filmová kamera je samozřejmě indiskrétní, ale ukazuje jenom to, co předepsal scenárista. Většinou je vše tak dokonalé, že máte pocit návštěvy v soukromém bytě herečky. Pravý opak je však pravdou, neboť v neskutečném chaosu zaujme dáma pozici v posteli, osvětlovači ji nasvítí a pak …… herečky v tichém roztoužení se vcítí do své role.

Na našich snímcích ve fotogalerii je vidět výsledek: herečky v tichém roztoužení a v nedbalkách! Jistě poznáte v kombiné stojící Ljubu Hermannovou a vedle ní na snímku ležící dámy Reymonnovou, Kabátovou a Mandlovou. Nebo sedící blondýnku v kombiné, kterou není nikdo jiný než Ella Šárková a na pruhovaném polštáři sní sen o fešném mladíkovi Helena Bušová. 

Pokud by se vám chtělo udělat hezkou tečku za vzpomínkou na intimní dámskou módu roku 1937, stálo by zato se příležitostně podívat na film z téhož roku – Panenství. Film začínajícího režiséra Otakara Vávry s Lídou Baarovou a Adinou Mandlovou, který měl několik zajímavostí: nejen, že na jeho scénáři spolupracovala i Marie Majerová, ale hned druhý natáčecí den zemřel režisér Jan Rovenský. Film se tím stal osudovým filmem Otakara Vávry, který se po jeho smrti na něm podílel nejen jako scenárista, ale i jako debutující režisér.

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.

FOTO: FilmexportHome Video