Naděje v modré krvi

Nešla jsem na tiskovou konferenci. Prostě jsem jenom nemohla. Ale mrzelo mě to víc, než jindy. Moc jsem si přála, aby mě někdo zastoupil, ale neuspěla jsem. Prostě to nebylo atraktivní. Tak jsem začala pátrat, jak alespoň trochu pomoci, například zveřejněním informací o lidech, kteří nehledali atraktivitu, ale měli a mají srdce na pravém místě, dali se zaregistrovat a chtějí nezištně pomoci. Tématem zmíněné tiskovky bylo totiž dárcovství kostní dřeně.

Český národní registr dárců kostní dřeně

ČNRDD spolupracuje s Policií ČR, Městskou policií Praha, armádou České republiky a provádí masivní nábor do registru dobrovolných dárců kostní dřeně. Již nyní je v existujícím registru celá řada lidí, kteří se dávno rozhodli pro nezištnou pomoc ostatním.

Všem těm, kterým nebylo dopřáno hýčkat si své zdraví, ale kteří o jeho zachování musí statečně bojovat s těžkou nemocí. Zásluhou transplantace kostní dřeně prostřednictvím českého registru získávají naději na nový život pacienti s poruchou krvetvorby dokonce i v jiných zemích světa. Sociální složení registrovaných dárců je široké, od studentů přes úředníky až po známé osobnosti.

Všichni jsou obdivuhodní, darovali svou krev a čekají, jestli budou někdy vyzváni pomoci jinému člověku, kterého vůbec neznají. Jenom proto, že právě jejich buňky mají potřebnou shodu dominantních tkáňových znaků podmiňujících úspěšnost transplantace kostní dřeně. A protože jsou registrovaní v Českém národním registru dárců kostní dřeně, jež je součástí celosvětové sítě podobných registrů, v krátkém čase mohou být osloveni...

Kristiana Belcredi

Na hematologicko-onkologickém oddělení plzeňské fakultní nemocnice podstoupila odběr krvetvorných buněk mladá žena z Jižní Moravy. Je nositelkou jména, které jen tak nepotkáte a které vám z nějakého důvodu hned utkví v paměti – Kristiana Belcredi. Kdo vůbec je ona mladá a sympatická žena, maminka dvou malých holčiček?

Ač nevyrůstala na zámku, ale v paneláku, je potomkem slavného šlechtického rodu Belcredi, který působil od 11. století na dvoře milánského vévody. V 18. století přišel Antonio Belcredi jako zraněný voják na Moravu, vyléčil se a oženil s dědičkou majitele líšenského panství Celestinou. Měli 12 dětí a prožili spolu pohádkovou lásku.

Kristianinou největší láskou a osudem jsou divadlo a opera.

„Když jsem byla malá, babička hrála v ochotnickém divadle a já se zamilovala do zpěvoher. Potom následoval široký oblouk přes jazykové gymnázium a studium „veteriny“, ze které jsem ale nakonec prchla, jak ráda říkám ke komediantům. Podařilo se mi dostat se na operní režii na JAMU, kde jsem měla obrovské štěstí a pronikla do tak úžasného světa, jakým opera je,“ říká mladá režisérka, která má už za sebou řadu úspěchů, miluje koně, šerm a svou rodinu. Manžela a dcerušky Celestinu a Theodoru.

Kristiana byla pravidelnou dárkyní krve, jednou si při čekání na odběr přečetla propagační leták Českého národního registru dárců dřeně a v 21 letech se zaregistrovala. Přiznává, že ani nečekala, že bude oslovena a právě její buňky by mohly být prospěšné někomu úplně neznámému. „Leccos mi v této souvislosti procházelo hlavou, když jsem podstupovala odběr krvetvorných buněk. Chtěla bych moc poděkovat sestřičkám na odběrovém sále, které si se mnou povídaly, kdykoli jim to jen jejich práce dovolila. Čas pak utíkal mnohem rychleji a příjemněji, moc jsem si přála, aby byla transplantace úspěšná. Měla jsem radost, když mi pan doktor řekl, že se podařilo sklidit dostatečné množství buněk a s transplantací by tedy neměl být problém. Snad se někdy dozvím, jak se mému nemocnému daří,“ řekla po odběru Kristina, která ví jenom to, že zachráněný pacient je muž z Čech.

Ale nám se přímo nabízí ještě jedna otázka. Jestlipak onen neznámý příjemce buněk ví, že mu teď v žilách koluje šlechtická krev, která je třeba modrá?

Jak můžete pomoci i vy se dozvíte na www.kostnidren.cz

Autor: Vlaďka Dobiášová, foto: archiv Kristiany Belcredi