Jiří Holeček, hokejová legenda

Před lety jsem se sešla s velkou legendou ledního hokeje, bývalým reprezentačním hokejovým brankářem Jiřím Holečkem. Domluvili jsme se na krátkém rozhovoru, ale hned zpočátku mi bylo jasné, že rozhovor nebude krátký, ale zato mimořádně zajímavý. Jen málo sportovců se může pochlubit podobnými úspěchy jako on, v jedné věci je dokonce nepřekonaný: dosud se žádnému světovému brankáři nepodařilo být pětkrát vyhlášen nejlepším na světě. Jiří Holeček je nekorunovaným králem a zatím nenašel nikoho, komu by své pomyslné žezlo mohl předat.

Vizitka Jiřího Holečka:

- trojnásobný mistr světa
- pětinásobný mistr Evropy
- pětkrát vyhlášen nejlepším brankářem světa
- hráč Mnichova a Essenu
- trenér juniorů a brankářů ČSFR
- trenér hokejistů Sapporo
- brankář nejúspěšnější šestky hokejové Sparty všech dob
- vítěz internetové soutěže o nejpopulárnějšího hráče Sparty všech dob
- trenér 1. třídy

Náš dnešní rozhovor nemohu začít bez připomenutí toho předchozího, z roku 2008. Ale o hokeji to opět moc nebude. Spíš o člověku, to jsem ještě netušila, jak velký smysl pro humor pan Holeček má.

V roce 2008

Sedíme nad salátem, vy máte hotelovou školu, jste úspěšný a štíhlý sportovec, určitě si vybíráte stravu podle složení.

Samozřejmě! Mám rád kachnu, steak, řízek, svíčkovou. Kachnička musí být ale mladá a dietní.

Aha, tak to vypadá na složitý rozhovor! Zvlášť, když vidím, že salát odnáší obsluha. A co pití?

Tam je to náhodou jednoduché: minerálka, malé pivo a bílé vínko.

To už je slibnější. Když víno, tak co ženy a zpěv?

Samozřejmě vnadná blondýna a Verdi. Ale jiná se také nevylučuje, Verdi je stálý.

Mělo to být seriózní povídání a já nevím, z kterého konce ho usměrnit.

Já vám pomůžu, zkuste něco nečekaného a neotřelého, třeba hokej.

To je dobrý nápad, tak tedy co vy a dnešní hokej?

Pořád ho sleduji, porovnávám a snažím se stále přispět svou troškou do mlýna. Už pět let vedeme s dr. Višňákem mezinárodní brankářskou školu v Pelhřimově „Goalie Academy“, kde je přes 70 účastníků z Austrálie, Islandu, Skotska atd. Pracuje s námi 15 trenérů a vedoucích. Od hokeje se nedá odejít.

Co byste dělal, kdybyste se ho musel vzdát?

To byla pro mne vždy jednoduchá odpověď: nahradil by ho  fotbal. Jako kluka mě na hřiště přivedl tatínek, který fotbal hrál a já se pak musel o fotbal dělit s hokejem. Ten zvítězil a asi je to dobře.

Tatínkem jste mi připomněl, že se toho moc neví o vaší rodině.

Mám syna a dceru, oba aktivně sportovali. Dcera dělala gymnastiku, krasobruslení, basketbal. Syn hrál hokej, rok byl v Kanadě. Nakonec se oba začali věnovat civilním profesím a je jim fajn. Jsou oba šikovní a mají už své rodiny. Já mám prima přítelkyni (nesmějte se, je fakt blondýna) a Waldu. To je můj kamarád – černý retrívr.  Po dědovi mám chaloupku na Rakovnicku, když je čas, tak se spolu touláme po lese, hledáme houby. Walda je přátelský, má rád děti a přírodu a samozřejmě svého pána.

Z vás sálá pohoda, jiskra a šarm. Vím, že jste to neměl v životě jednoduché a ve špičkovém sportu už vůbec. Neštve vás něco ze starých křivd?

To vůbec. Mě štve současnost s nepotrestanými zlodějinami ve velkém, korupcí a nepoctivostí skoro ve všech oborech. A pohoda? Tak tu opravdu mám, jen o hokeji se mi někdy zdají děsivé sny. Třeba, že na zběsilé cestě na mistrovství světa mi ujede vlak. Ve skutečném životě jsem ho snad vždy stihnul. Měl jsem občas trochu na paměti poznatky pana doktora Řezáče ohledně rychlosti, připravenosti a úspěšnosti. Byl brankářem na 1. olympiádě v r. 1924, kdy jsme prohráli s Kanadou 0:30. Když jsem se ptal, jak k tomu došlo, tak odpověděl: „Jo, Jiříčku, než jsem si stačil sundat motýlka, tak to bylo 0:15!“ A o té úspěšnosti říkal: „Brankář musí být fešák, mít štěstí a umět to. A to vy s Dzurilou splňujete.“

Nevím, jestli jste byl fešák i ve vaší pověstné masce. Spíš mi připomíná film mlčení jehňátek.

Ta byla vyrobena v roce 1974, tak třeba tvůrce filmu inspirovala. Od té doby mi však často zachránila obličej od úrazu. Trochu mě dodnes pobaví představa mého zubaře, který mi ji odléval do sádry.

Lidé a především fanoušci vás na ulici stále poznávají a oslovují. Jste osobnost, jakých je málo. Po vašich mezinárodních úspěších obdivuji vaši skromnost. Zvlášť, když si uvědomím slávu, výdělky a skoro nadřazenost dnešních hokejistů. Nevadí vám to?

Jsem rád, že mě lidé poznávají. Moc mě potěšila výhra v internetové soutěži o nejlepšího hráče Sparty všech dob. Tam se účastnili spíše mladší lidé, protože pamětníci internetem tolik nevládnou. A to, jak se kdo chová za podpory peněz a médií je jeho věc. Každý si to musí umět srovnat sám v sobě. Měl jsem své fanoušky vždy rád, cítil jsem jejich podporu ve vypjatých situacích na ledě a nikdy bych je nemohl zklamat. Byť jen nevhodně odmítnutým podpisem či rozhovorem.

Současnost

Nad salátem sice nesedíme, sešli jsme se s odstupem čtyř let. Musím se vás zeptat, co se změnilo od doby, kdy jsme si spolu naposled tak pěkně povídali?

Vše zůstává stejné, jenom mám druhého vnuka a do psího nebe se odebral kamarád Walda. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli hledat jiného, ale nakonec padla volba na nejbližší psí útulek a ze tří vybraných psů zvítězil ten nejlepší. Dostal jméno Žolík a to plně odpovídá jeho povaze.

A co přítelkyně, stále vnadná blondýna?

Moje přítelkyně je úžasná a nevidím důvod ohlížet se po jiné. Doufám, že už nám to vydrží takhle napořád.

Mluvili jsme spolu o vaší sportovní výstroji, stále odpočívá na chaloupce?

Kdepak, snažil jsem se ji umístit v nějakém hokejovém muzeu nebo místě, kdy bude přístupná hokejovým fanouškům. To se mi vůbec nepodařilo ani přes Svaz ledního hokeje či Olympijský výbor. Výzbroje mi bylo líto, že leží ladem a chátrá, a tak proběhlo i jednání o uložení v O2 aréně, ale nechtěl jsem, aby to bylo na místě vyhrazeném pouze VIP návštěvníkům, které často ani hokej nezajímá. Chtěl jsem, aby k věcem měli přístup především hokejoví fanouškové. Nakonec jsem většinu předmětů dal, na popud našeho bývalého hokejisty Václava Nedomanského, do aukce v Kanadě. Převážnou část v ní získali lidé z Čech a Kanady, kteří mají zájem o historii našeho hokeje. Vlastní soukromá muzea a začínají své sbírky zveřejňovat i na internetu, jako pan Thomas Bartos. www.reprehokej.cz.

Škola brankářů v Pelhřimově stále funguje?

Ta se samozřejmě uskutečnila, jako každý rok, v červenci a bude pokračovat i nadále. Pořád se jí účastní kluci mezi 8 – 18 lety z celého světa, nejdál to měl kdysi mladík z Austrálie. Atraktivní jsou jednodenní návštěvy známých brankářů, například Tomáše Vokouna, každoročně jezdí Lukáš Mensator.  www.goalie-academy.com

Co vy a film? Rozhovor budou číst čtenáři měsíčníku Film a video nejen v papírovém vydání, ale také na internetu.

Mám rád starší české filmy, které zaručeně pobaví a rád se k nim vracím i na videu, např. Vesničko má středisková nebo Hoří, má panenko. Hledám v nich oddech a zábavu, ať jsou z let 70. nebo 30. Nechci se dívat na krev a zabíjení. Jsem laděný spíše „svěrákovsky“. Čtenáře měsíčníku rád zdravím a přeji jim pěkný zbytek léta. Když bude pršet, ať je to netrápí, mohou si pustit nějaký oblíbený oddechový film.

Za rozhovor děkuje Vlaďka Dobiášová

Foto: archiv J. Holečka a autorky článku